Mliečne more

Najväčšia bioluminiscenčná oblasť na svete, oblasť oceánu zhruba o veľkosti Čiernej Hory, bola vedou neobjavená až do roku 2005. Miesto známe ako “mliečne more” bolo v lodnom svete dlho predmetom folklóru a vymyslených príbehov. Ukázalo sa dokonca aj v príbehu v “20 000 míľ pod morom” od Julesa Verna.

„To, čemu se říká mléčné moře, je rozlehlá prostora bílé vody, s níž se často setkáváme v těchto vodách při Amboinském pobřeží.” „Může mi však pan profesor říci,” pokračoval Conseil, „čím to je způsobeno? Předpokládám totiž, že se voda nezměnila v mléko.” „Ne, Conseili, ta překvapivá bělost je způsobena obrovským množstvím maličkých nálevníků, malých světélkujících živočichů, kteří mají rosolovitá a bezbarvá těla, tenká jako vlásek a dlouhá nejvýš pětinu milimetru. Některé druhy těchto živočichů se spojují v plochy několik kilometrů dlouhé.”
„Několik kilometrů?” zvolal Conseil.
„Ano, chlapče. A nesnaž se počet nálevníků zjišťovat. Nikdy by se ti to nepodařilo, protože někteří mořeplavci, pokud vím, pluli přes podobné mléčné moře na osmnáct kilometrů daleko.”
Nautilus ještě po několik hodin brázdil svou ostruhou bělavé vlny. Pozoroval jsem, že klouže po mýdlové vodě bez hluku, jako by plul pěnovými víry, které vznikají v zálivech mezi mořskými proudy a jejich protiproudy.
K půlnoci nabylo moře náhle své obvyklé barvy, ale za námi až k hranicím obzoru odráželo nebe bělost vod, takže dlouho vypadalo, jako by bylo osvětleno matným svitem severní záře.

Dvacet tisíc mil pod mořem, Jules Verne

Napriek týmto príbehom o veľkom žiariacom oceáne ich vedecká komunita do značnej miery ignorovala, pretože sa predpokladalo, že koncentrácia baktérií nevyhnutná na vytvorenie takej mohutnej žiariacej oblasti je nemožná. Potom sa vedec menom Steve Miller sa rozhodol to dvakrát skontrolovať.

Pri hľadaní na internete zaznamenaných správ o tomto fenoméne narazil na denník SS Lima, ktorá zaznamenala preplávanie mliečneho mora v roku 1995. I keď sa predpokladalo, že žiadna oblasť nebude dostatočne veľká alebo nebude mať dostatočnú žiaru na to, aby ju zachytil satelit, získal Miller nočné snímky pomocou Steve Haddocka z archívu z U.S. Defense Meteorological Satellite Program z času, keď tento jav SS Lima zaznamenala. Keď snímky prekryli so súradnicami zaznamenanými SS Lima, zrazu videli, ako na nich svieti: Obrovská svetla oblasť mimo rohu Afriky.

Žiarivá oblasť, o ktorej sa predpokladá, že je spôsobená bioluminiscenčnými baktériami Vibrio harveyi, má rozlohu viac ako 15 400 km² a na konci januára ju koncom troch nocí pozoroval aj satelit. Zatiaľ zostáva nejasné, ako môže existovať taká veľká skupina baktérií.